T.G. Masaryk jako demokrat na Moravě

Tomáš Garrigue Masaryk jako demokrat na Moravě

Demokracie nebyla podle Masaryka jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách, demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidí, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Demokracie říká: „já pán, ty pán”…

Tomáš Garrigue Masaryk jako rodák z Moravy nikdy na tuto oblast nezapomínal. Pro někoho může být dokonce překvapením, že právě tato osobnost má hodně společného i s mým rodným krajem, daleko na Moravě, především v době jeho kandidatury do Říšské rady.

,,Když se mě ptali, proč jsem přijal kandidaturu v tomto okrese, tu jsem jim odpověděl, že dříve jsem se informoval, kde se čte nejvíce spisů vydávaných Laichtrem. Bylo mi řečeno, že v tomto okrese, proto jsem také zde kandidaturu přijal.” 

– Jan Laichter byl český nakladatel a knihkupec. Je známý především vydáváním filozofické, sociologické, ekonomické a právní literatury. Byl také dlouholetým předsedou Svazu knihkupců a nakladatelů československých a založil společně s T. G. Masarykem revue Naše doba, které se orientovalo na vědu, umění a sociální život.

…Ne vždy ale vše probíhalo hladce, však díky jeho idealismu a trpělivosti zanechal u nás odkaz silné osobnosti, která dokázala bojovat pro demokracii a díky své pevnosti v názorech zůstane jeho jméno navždy vrcholem symboliky demokracie. Nejmarkantnějším dokladem je tzv. Judova aféra. O co šlo? 

Judova aféra:

Před první světovou válkou Masaryk proslul hrubými, agresivními výpady proti katolíkům, při nichž se uchyloval ke lživým manipulacím. V Prostějově zorganizoval na podzim r. 1905 bezbožecký spolek „Volná myšlenka“ výstavu obrazů malíře Kupky, které zesměšňovaly víru v Boha. K výstavě byl vytištěn almanach, do něhož napsal úvodní článek právě pan profesor Karel Juda. Byl toho názoru, že „náboženství vzniká tehdy, když se setká podvodník s hlupákem“. 

Judův článek si přečetl též prostějovský farář a známý katolický básník Karel Dostál-Lutinov, který se rozhodl k akci. Napsal Judovi osobní dopis, kde jej vyzval, aby se za své urážky náboženského cítění věřících veřejně omluvil, nabízel mu také osobní setkání, v případě ale, že Juda nebude do určitého termínu reagovat, pohrozil polemikou v tisku. Protože Juda neuznal za vhodné se „s farářem bavit“, objevil se v novinách Dostálův článek.

A tak se Juda stal předmětem mediálních polemik. Jeho pozice na prostějovské reálce byla neudržitelná, proto jej školské úřady přeložily na gymnázium do Příbora, to byl jediný „trest“ za jeho chování. Katecheté, napadeni Masarykem, se pochopitelně bránili. Téměř 700 jich podepsalo soudní žalobu. Nepochodili však, protože rakouský zákoník znal postih za urážku na cti pouze vůči jednotlivci, nikoli vůči celé profesní skupině. 

Český a moravský katolík se dnes samozřejmě nikdy nesníží na komunistickou úroveň, aby devastoval Masarykovy pomníky, ale stejně tak nepropadne nekritickému obdivu vůči tomuto muži, který představoval zejména v letech před první světovou válkou pro Církev nejen na Valašsku vážné nebezpečí.

Masarykova kandidatura ve Valašském okrese:

Události na Moravě, své mateřské zemi, sledoval velmi bedlivě Masaryk z Prahy, ale také i z bezprostřední blízkosti. O několikaterých prázdninách na Moravu zavítal, často přednášel, například na učitelských extensích. V dopisech z roku 1907 se ve větší míře píše o volebních přípravách k Masarykově kandidatuře ve valašském volebním okrese, dále poslaneckým zakročováním a zprávami o vyřízených zákrocích, určením příští práce v okresu a někdy také o soukromém sdělení. Bedlivé zkoumání následujících dopisů přispěly k poznání pisatelovy povahy z let jeho životního a našeho národního období pro budoucnost nejdůležitějšího. Takto ohlásil Masaryk první pořadí voličských schůzí: 

  1. III. ‘7.

Vážený pane doktore Judo,

mám tyto schůze:

  1. Bystřice
  2. Zlín
  3. Vyzovice
  4. Kopřivnice
  5. Rožnov
  6. Vsetín

Ergo bych mohl v Příboře mluvit v pátek nebo sobotu (22., 23.). Prosím, rozhodněte a oznamte mně. Na každý způsob přijedu k Vám a použiju s díkem pohostinství. Vaše paní byla u nás, ale nezastala nikoho – dáte mně adresu, žena by s ní ráda promluvila.

Váš Masaryk.

Předtím, když se Masaryk rozhodl, že bude na Valašsku kandidovat, nabídl mu Karel Juda pokoj pro pobyt v severním koutě volebního okresu. Odpověděl:

  1. III. ‘7.

Vážený prof. Judo,

gratias za nabídku-obávám se, že bych příliš obtěžoval, snad by bylo lépe, abyste mně v Příboře zjednal nějaký pokojík (pokojík v pr. sl. smyslu: musím všelico pracovat a potřebuji k tomu všecku osobní volnost). V pátek přijedu do Val. Meziříčí, kdy do Příbora, oznámím. Z Příbora prý mohu snadno i zajíždět do Štramberka a Kopřivnice.

Váš Masaryk.

Pozn.: Dříve město Vyzovice bylo psáno s “y”, dnes jsou to Vizovice s “i”.

Vhodný pokojík v Příboře najít bylo nemožno, právě krom v Judově vile, rozkošně položené v zahradách u vody, v tichu. Nakonec tuto nabídku přijal, pobýval tam skoro plné tři neděle a když odcházel, několikrát dodal „Jsem u vás rád.” To slovo si Juda dochoval jako drahocennou medaili.

Obecní volby v Příboře:

V roce 1909 se schylovalo k obecním volbám v Příboře. Prof. Masaryk se o ně staral, arci (ovšem) na dálku. Jako poslanec chtěl i městu ve svém okrese pomáhat, ukazovat cestu, znát tamější samosprávné politiky. Podobně se staral o všechno jiné, co se dělo v celém jeho volebním okrese i na Moravě, hlavně v třinácti valašských městech. Však ve městě se zrovna probudil rozruch kolem sebevraždy místního studenta. Psal z Vídně 16. 11. 1909:

Vážený pane kollego Judo,

přijedu, ale poraďte se, kdy do Příboru (volbám) bude nejprospěšnější, jen mi dejte několik dní předem vědět. (Odsud bych musil jet přes Vídeň, proto to musím vědět vlas.) O té sebevraždě nemohla by být schůze občanstva, aby protestovala a zaslala resolutní telegramy na patřičné instance do Brna a Vídně? Opakuju: Přijedu, kdykoliv mně čas určíte: prosím jen brzy o definitivní rozhodnutí. Za pohostinství děkuju, rád přijímám.

Váš Masaryk.

Sebevražda v té chvíli nebyla žádnou novinkou, když Masaryk přijel do Příbora. Chtěl ale všechno vědět dopodrobna, dokonce se i nabízel, že o sebevraždě promluví veřejně na schůzi. Schůzi rychle svolali, ale mluvit o sebevraždě nedoporučili.

Kterékoliv Masarykovo vystoupení na říšské radě nebo v delegacích po každé vyvolalo rozruch, mimořádný rozbor projednávané situace, pro kouzlo jeho silné osobnosti, pro jasnost jeho vývodů, logiku myšlenek, pro jemné a ironické odpovědi na rušivé výkřiky ze strany vídeňských zpátečníků, všechny Masarykovy velké řeči byly pozorně sledovány celou sněmovnou a v úryvcích opakovány říšským i zahraničním tiskem.

„Napětí, před výsledkem první volby bylo nesmírné. Čekali jsme na telegram z Valašského Meziříčí pozdě večer v jednom hostinci, a když přinesl zvěst, že Masaryka máme jistého, ozval se takový jásot a výbuch radosti. Když hlásot utišil, postavil se před námi dosud méně známy člověk a vroucím hlasem řekl pouze tato slova: „Oči mé viděly spasení tohoto kraje. Nech, Pane, odejíti služebníka svého v pokoji.” Za jiných okolností by slovo mohlo vyvolati úsměv. Ale my v té chvíli cítili, že vnitřní vidění toho kmeta se nese do budoucnosti, že zří, co ona chystala nejen pro Valašsko, ale pro naše národní štěstí.”

Závěr:

Cílem tohoto projektu bylo zdokumentovat Masarykův demokratický odkaz v mém rodném kraji, zanechal zde totiž také hlubší stopu jako říšský poslanec. Během tohoto působení se toho dělo hodně, kraj, který neznal si sám zmapoval a promlouval lidem jasně a působivě, čímž si Masaryk získal velkou přízeň občanů i přes různá úskalí především mezi katolíky. Před druhými volbami se mu podařilo vytvořit ve svém obvodě protikatolický blok, jemuž se postavil do čela – pokrokářský tisk jej označoval za společného kandidáta „všech pokrokových stran i sociálně demokratické“.

Ovšem spokojenost Valašských občanů se projevila až v roce 1911, když v Říšské radě prosazoval zájmy svého volebního programu a vystupoval na obranu svobody, vědy a kritizoval katolíky a zahraniční politiku především Rakouska-Uherska.

Masaryk se nakonec s Rakouskem utkal až během I. světové války, kde vytvářel odboje jako poddanský člověk pod císařským hradem proti císařské monarchii.  Zápas s monarchií zakončil Masaryk vypověděním odboje zbraní v Ženevě roku 1915. 

,,Když se končila válka, myslel jsem: bude u nás republika, ale ze začátku řízená diktátorsky. A vidíte, naše republika se bez toho obešla. Nebojím se slov a řeknu, že bez jistého stupně diktatury není ani demokracie; když nezasedá parlament, rozhoduje vláda a prezident republiky neomezeně; ale jsou vázáni zákony a podléhají budoucí kritice a kontrole parlamentu, kritice novin a schůzí. To právě je také základ demokracie: svobodná kritika a veřejná kontrola.

Jsem zásadním, ale ne slepým přívržencem demokracie; znám slabiny systému a neušla mi žádná špatná zkušenost, ale – nelituju ani na okamžik svého rozhodnutí, které jsem uvážil, když jsem se vracel z války: že budu sloužit demokracii a republice.

Demokracie je zárukou míru. Pro nás i pro svět.”

Zdroje:

T.G.M. Jak jsme ho viděli… – Rudolf Mikuta, 1948

Karel Čapek – Hovory s T. G. Masarykem

https://is.muni.cz/th/fdhh0/Demokracie_Bakalarka.pdf

https://www.euportal.cz/ShowArticleMobile.aspx?id=7654

http://www.stjoseph.cz/taticek-masaryk-o-tzv-judove-afere/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *